Zámky vznikly téměř současně se soukromým vlastnictvím.
Již v roce 3000 před naším letopočtem byly na kulturním místě Yangshao v Číně nalezeny dřevěné zámky namontované na-dřevěných budovách. Během východní dynastie Han dosáhla technologie čínských železných tří-pružinových zámků značně vysoké úrovně. Tři-jarní zámky se používaly více než 1000 let.
Na počátku 18. století vynalezl Angličan D. Porter otočný zámek vačkového -typu. Počet kódů klíče se zvýšil z více než 20 u tří-pérových zámků na více než 80. V polovině-19. století evropští výrobci upravili vačkový-typ a třípružinové zámky na posuvné otočné zámky s až 1600 různými kódy klíčů.
V roce 1848 vynalezl Američan L. Yale zámek s kolíkovým stavítkem pomocí cylindrických kolíků, který se stal nejpoužívanějším zámkem na světě. Moderní kolíkové stavítkové zámky prošly dalším strukturálním vývojem, když se objevily dvou-cestné, tří{4}}a čtyř{5}}kolíkové stavítkové struktury a také ploché, oboustranné, více{7}}stranné, dvou{8}}oboustranné-oboustranné-oboustranné, více-kolíkové, více{10}}kolíkové struktury struktur. Tím se výrazně zlepšila bezpečnost zámků, počet návrhů zámků se zvýšil z původních 2 500 na miliony díky variacím „směru“ a „povrchu“.
V 70. letech 20. století se s aplikací mikroelektronické technologie objevily magnetické zámky, hlasem-aktivované zámky, ultrazvukové zámky, infračervené zámky, elektromagnetické zámky, elektronické kartové zámky, zámky na otisky prstů, irisové zámky a zámky na dálkové ovládání. Tyto zámky se vyznačují úrovní bezpečnosti, které se mechanické konstrukce nevyrovnají. Moderními zámky lze dosáhnout i programového řízení systému podle nastaveného logického vztahu v rámci konkrétního systému. Moderní zámky lze klasifikovat podle materiálů, použití, zda mají klíče, bezpečnostní prvky a struktury.
Zvláště užitečné na veřejných místech, v kancelářích a domácnostech.
